Tomáš Keltner

Úvod

Tomáš KeltnerVítám vás na svém webu, jmenuji se Tomáš Keltner, jsem spisovatel, řečník a učitel.

Jsem zakladatelem nakladatelství KELTNER Publishing s.r.o. V současné době pořádám řadu svých přednášek a seminářů v Praze a v Bratislavě, pracuji s klienty při individuálních konzultacích v oblasti osobního rozvoje, setkávám se s lidmi, kteří chtějí podpořit mou činnost a pracuji na nových knihách.

Má cesta životem byla a je velmi zajímavá. Už jako dítě jsem se zajímal o matematiku, fyziku, astronomii a další exaktní vědní obory a asi proto jsem byl vybrán do experimentální třídy s rozšířeným vyučováním matematiky a přírodovědných předmětů. Tam jsem poznal výpočetní techniku a programovací jazyky, radiovysílačky a bezdrátové technologie, ale také šachy, analytiku, výrokovou logiku a teorii relativity. To vše díky naprosto výjimečnému učiteli, který mi jako první ukázal paranormální schopnosti, kterými disponoval. To vše se odehrávalo před rokem 1989. V té době započal můj zájem o východní filozofii, ale především o čínská bojová umění. Začal jsem navštěvovat různé školy Kung Fu, hovořil s jejich mistry a poznával jiný přístup k životu, než jaký jsem do té doby znal. Po dlouhém hledání jsem našel tehdy novou školu boje MuSaDo, kde jsem cvičil několik let. Díky tomu jsem se dozvěděl o původním korejském umění rytířů Hwarang UmYangKwon, opředeném tradicemi a legendami. Čím více jsem se dozvídal, tím více mi začínalo být jasné, že ve světě, tak jak je nám předkládán, je něco jinak… Zrodil se tak jeden z mých prvních velkých (a splněných) snů – setkat se s opravdovým Hwarangem, se skutečným rytířem a mistrem a učit se přímo od něj…

Přišel rok 1989 a začalo se měnit politické i společenské schéma tohoto státu. Já jsem začal studovat programování na gymnáziu a zároveň jsem začal studovat bojová umění, při tom jsem poznal řadu lidí, kteří se učili bojovat ne ze zájmu o umění samotné, ale z holé potřeby přežít ve světech, ve kterých žili. Jako dospívajícímu muži mi to tehdy imponovalo. V mých představách se měnily vzory a z architekta počítačových systémů se stával ochránce práva a pravdy. Zároveň ale, jak jsem pronikal hlouběji do světa počítačů, měl jsem čím dál tím silnější dojem, který jsem se tehdy neodvážil nikomu říct. Často po probdělé noci nad klávesnicí jsem míval pocit, že „na druhé straně“ někdo je.

Podotýkám, že tehdy nebyl internet, ani mobilní telefony. Ten pocit, že ovládáte počítač se postupně začal měnit v pocit, že počítač si hraje s vámi. Cítil jsem nesvobodu, kterou jsem si neuměl vysvětlit, a rozhodl jsem se totálně změnit status quo a po maturitě jsem nepokračoval ve studiu kybernetiky, ale nastoupil jsem na základní vojenskou službu s tím, že půjdu do policejní školy. Velmi mě zaujala profese osobního ochránce, spatřoval jsem v tom ctnostné poslání – chránit tradici a lidi, kteří ji představují. Mým profesním snem (splněným) bylo dostat se do týmu osobní ochrany amerického prezidenta.
Tehdy jsem netušil, že přestože úspěšně absolvuji tuto školu tak k práci samotné se dostanu až o mnoho let později. Nedostal jsem proto možnost hned poznat jak jsem se ve svých představách mýlil. Přišla totiž nabídka od tajné služby, což je sice označení, které se u nás nepoužívá, ale vzhledem k okolnostem nemohu použít přesný název té složky. V okamžiku kdy jsem začal pracovat na tomto útvaru, můj život se zcela změnil a prožil jsem pár naprosto fantastických let. Tajná služba byla pro mě něco jako úžasný film včetně všech těch efektů, který žijete každý den, většinou ale se špatným koncem. Netušíte totiž, v kolika dílech budete ještě hrát – kdy přijde nový režisér a změní osoby a obsazení. Absolvoval jsem zpravodajskou školu a začal studovat trestní právo na vysoké škole. Naplněn vším tím poznáním jsem byl připraven, tak jako mnoho mých tehdejších kolegů, chránit tento svět, svou vlast, před zločinem…

Já jsem končil v roce 2000. Naplněn hlubokou frustrací z toho, že moc a právo jsou dvě rozdílné síly, které když už tahají za jeden provaz, pak ale většinou opačným směrem. V té době jsem se kromě profesního života věnoval ještě něčemu zcela jinému a tím byly paranormální jevy a studium umění HwarangDo. Čím více jsem věděl o tomto umění, tím více mě to táhlo zpátky k profesi osobního ochránce. Pryč z té špíny a konspirací, zpět ke cti a smyslu svého poslání. Tak jsem právě v roce 2000 přijal nabídku a vrátil jsem se zpět k ochranné službě Policie ČR, na místo řadového řidiče hledat dál svou cestu a naplnění svých představ…

Několik let jsem pracoval jako osobní ochránce nebo člen týmu osobní ochrany u řady čelních představitelů tohoto státu. Poznal jsem i mnoho vrcholných politiků ze zahraničí. Měl jsem více času věnovat se sám sobě, většinu času jsem trávil sebezdokonalováním v různých oblastech. Samotný výkon práce osobního ochránce se dá totiž shrnout do věty: Čekáte, abyste mohli pospíchat a pospícháte, abyste mohli čekat. V té době měl tento útvar na starosti i ochranu svědků, což je odlišný typ práce než ochrana VIP, to mě velmi zajímalo. Asi i proto jsem přijal nabídku, která přišla po pár letech od útvaru speciálních operací vojenské policie (SOG), kde jsem pracoval nejen jako osobní ochránce, ale také jako instruktor. U této jednotky se sešli profesionálové z těch nejlepších policejních i vojenských útvarů našeho státu. Zbytek mé kariéry u ozbrojených sil jsem sloužil v této elitní vojenské jednotce.

Vzhledem ke svému nasazení jsem byl prověřen NBÚ na jeden z nejvyšších stupňů utajení „T“ (tajné) a byl jsem také držitelem mezinárodního certifikátu „NATO Secret“.

Během své praxe jsem se tak setkal s utajovanými skutečnostmi, které změnily způsob mého uvažování o tomto světě, o symbolech moci a o lidech, kteří ji představují. Jsem velmi rád, že mám tyto zkušenosti, protože mi umožnily vnímat symboly moci z jiného úhlu. Vidět ty zdánlivě mocné lidi tak, jak je jiní nemají šanci spatřit, a zároveň poznat ty skutečně mocné, které nikdo nezná. Viděl jsem místa, o jejichž existenci, snad kromě pár konspiračních teoretiků, nikdo netuší. Účastnil jsem se zajímavých experimentů s lidskou psychikou, některé jsem i jako poradce spolupřipravoval. Procházel jsem krizové situace a měl tak možnost tváří v tvář smrti uvažovat o smyslu bytí každého jednotlivce i lidstva jako celku. Zabývat se sebou, životem i smrtí.

Setkal jsem se s řadou velmi zajímavých lidí, kteří ovlivnili můj způsob uvažovaní, a začal jsem si hrát s něčím, co jsem až mnohem později nazval tvorbou reality. Nespočet „náhod“, které provázely můj život i mé pokusy s tvorbou reality, mě připravoval na něco, co jsem v daných chvílích nepředpokládal. Začal jsem psát svou první knihu, ve které jsem chtěl předat tyto své zkušenosti. V roce 2007 jsem odešel z ozbrojených sil a ukončil svou službu vlasti. V roce 2008 vyšla má první kniha nazvaná „Transformace vědomí“, která se začala šířit a přivedla ke mně mnoho dalších neméně zajímavých lidí z jiných oborů, stejně jako řadu jemnohmotných bytostí. Inspirován vším poznáním jsem pokračoval hlouběji ve studiu této reality a sil, které v ní působí, stejně jako bytostí, které jí obývají. Je to pro mě zatím nekončící proces objevování, o který se dělím s ostatními při svých přednáškách a seminářích. Vše, co jsem poznal a ověřil v praxi tak zapisuji a postupně vydávám další knihy, které dokreslují cestu, po které jdu. Cestu plnou metafyzických scén, šokujících odhalení světů kolem nás a svých vlastních schopností. Setkávám se s rybáři lidí a poznávám smysl existence všech sil, které zde působí. Odkrývám prostor přítomnosti i entity v něm působící. Padám a znovu vstávám s neutuchající nadějí v nový svět...

V současné době pracuji na svých nových knihách. Mým záměrem je předávat své zkušenosti lidem, kteří o ně mají zájem, stejně jako zpřístupňovat dětem pravdivé informace o této realitě a schopnostech, kterými přirozeně disponují…

Pokud se rozhodnete podpořit mou činnost, můžete přispět na účet č. 670100-2205679079/6210.